Rozhovor s redaktorem MVP Jakubem Jandou
Pavel Chadim (rozhovor pro magazín MVP s jeho redaktorem Jakubem Jandou)
Pavle, jak ses vlastně dostal k baseballu? Jaké byly Tvé začátky?
V roce 1987 na fotbalovém hřišti v Řečkovicích vedle paneláku, kde jsme bydleli, trénovali baseballisté z klubu TJ Slávia VŠZ Brno , ze kterých se postupně vyvinuli Draci. To byl první impuls a druhým , že na tzv. branný kurs na gymnáziu, kde jsem studoval, vzali spolužáci nějaké baseballové rukavice ze Skautu.
Jak se Ti dařilo skloubit baseball se školou? Jak si později dokázal kombinovat lékařskou praxi s vrcholovým baseballem?
Nebylo a ani teď, kdy přibyla rodina , to není úplně jednoduché, ale je to otázka motivace a priorit. Baseball mi hodně dal a proto se snažím mu i něco vrátit. Zároveň je sport dobrou relaxací ke stresu v práci.
Jak ses vlastně dostal do Draků, jaký byl první impulz?
Bylo to jednoduché, vyšel jsem z domu J..
Jak vzpomínáš na svá léta v kádru dračího Áčka?
Pod vedením ambiciozního amerického trenéra Geoffa Samuelse jsme se naučili tvrdě trénovat a měli jsme štěstí , že jsme s Tomášem Ovesným , Michalem Břeněm a Arnoštem Nesńalem vytvořili jádro, které si rozumělo i mimo hřiště. A kolem nás se vystřídalo mnoho českých i zahraničních hvězd.
Podělil by ses s námi o svůj nejlepší baseballový zážitek?
Největším zážitkem byl zisk třetího místa na Poháru mistrů evropských zemí v Barceloně. Odpal Tomáše Přibyla v závěru utkání proti domácím Viladecans a následný závěrečný ceremoniál – rej masek s ohňostrojem byl nezapomenutelný.
Během Tvých vrcholných let jsi byl oporou českého národního týmu. Na co z té doby nejraději vzpomínáš?
Bylo toho hodně- postup z B do A skupiny ME , první vítězné finále na PBW proti americkému týmu pod vedením Stana Lukatiche, těsná prohra s favoritem turnaje Itálií 5:6 ve skupině na ME a pro mě osobně , když jsem na turnaji v Austrálii získal cenu MVP a při svém reprezentačním loučení na ME 2001 v Německu cenu za nejvíce RBI na turnaji plném amerických Italů a Řeků.
Charakterizuj tehdejší Draky pěti slovy.
Síla, vůla, dřina,touha, radost.
Kde vidíš základ patnáctileté dominance Draků?
Igor Kratochvíl, Geoff Samuels a my tři mušketýři .
Tři roky jsi působil u reprezentace žáků (do 12 let). Během těchto let jsi byl nebývale úspěšný – dvakrát zlato, jednou stříbro z ME. Jaké vzpomínky Ti to evokuje?
Je radost pracovat s mladými bojovnými kluky a potom je sledovat jak jsou úspěšní v dalších letech. Pocit při zisku historicky první zlaté medaile pro Českou republiku v Moskvě byl neuvěřitelný – moc lidí nevědělo jestli se má smát nebo brečet.
V dnešní době si mnoho lidí myslí, že je reprezentace do dvanácti let jen vyhazováním peněz – většina hráčů stejně u vrcholového baseballu nezůstane. Jaký je Tvůj názor?
Odpovím fakty – ze dvou žákovských týmů , které prošly žákovským reprezentačním programem a získaly titul mistrů Evropy v Moskvě a v Trnavě je jich , v jejich současných 19 a 18 letech, přes 10 nyní v širším výběru reprezentace do 21 let a to není málo ( 4 z nich dokonce hráli profesionální baseball) . A druhým faktem je , že příspěvek rodičů na program v této věkové kategorii bývá podstatný, náklady pro asociaci nepřesahují výrazně 100 tisíc na rok, a díky práci našeho předsedy na evropské úrovni se daří hodně turnajů ME organizovat u nás , což zvyšuje povědomí o baseballu a získává finanční prostředky i z jiných zdrojů.
Po žácích jsi převzal reprezentaci osmnáctiletých, s většinou svých tehdejších hráčů ses donedávna potkával v Extralize. Jaký to byl pocit? Jak bys charakterizoval tuto generaci, kterou nyní vedeš v národním týmu do 21 let? Jaké máš s nynější jednadvacítkou cíle?
Bavilo mě sledovat kluky jak se prosazují v mužských soutěžích a fandil jsem jim . Současný tým je talentovaný , má chuť hrát , ale ještě musí zapracovat na tom být ochoten se jako tým pro výhru pro svou zemi obětovat. Chtěli bychom v domácím prostředí v Brně získat medaili.
V sezoně 2009 jsi vedl národní tým do 21 let. Jak bys hodnotil své působení?
Mé hodnocení musí dělat jiní. Mými hlavními pocity z turnaje byla hrdost jak na postup ze základní skupiny ( po roce oplacení porážky Rusům a nejlepšímu nadhazovači Lobanovovi), tak na hru v semifinále s Italy ( na výhru možná stačil o metr delší odpal) a pak samozřejmě pocit zklamání , jak jsme si nechali proklouznout bronzovou medaili mezi prsty v předposlední směně v zápase s Němci.
V kuloárech se šušká, že by si byl v budoucnu ideálním kandidátem na post trenéra mužské reprezentace. Jak se na tuto alternativu díváš?
Před pár lety jsem měl sen vyhrát s národním týmem Olympiádu v roce 2020 v Praze. Ale pak Praha nevyhrála pořadatelství her a baseball má potíže dostat se zpátky do rozpisu soutěží. Tak raději už nic neplánuji.
Jak bys v několika větách zhodnotil momentální stav českého baseballu?
Já se na český baseball dívám mnoha úhly. Výrazně jsme zkvalitnili baseballové podhoubí – téměř jsme zdvojnásobili za poslední 4 roky počet registrovaných členů , v T-ballových soutěžích hraje přes 50 týmů ( před osmi lety žádná T ballová soutěž neexistovala..). Dalším ohromným plusem je počet kvalitních hřišť a stadionů ( vždyť jsme schopni organizovat vrcholné evropské, někde dokonce i světové, turnaje téměř v 10 místech ). Za poslední 4 roky dostalo nabídku či podepsalo smlouvu s profesionálním baseballem 10 hráčů ( spolu s Holandskem a Itálií nejvyšší počet). Trochu smutnější pohled je na dramatičnost nejvyšší soutěže. Jakoby se většině klubů nedařilo pro dlouhodobou úspěšnost v lize kvalitně zajistit její tři základní pilíře - hráče, finance a mládež . Ale postupem klubu Kotlářky Praha věřím i tady ve zlepšení.
Mohl by si srovnat úroveň Extraligy dnes a za dob Tvé největší slávy? Jaký vidíš vývoj?
Úroveň extraligy je rok od roku vyšší, poznal jsem to i jako hráč loňský rok. Nadhozy jsou průměrně rychlejší , přesnější. Hráči talentovanější. Přesto by úroveň mohla být daleko vyšší – srovnatelná i s německou či španělskou ligou. Bude-li více klubů, které budou mít motivaci budovat vítězné týmy stejně jako to dělají současní nováčci extraligy – Kotlářka a Hroši, je velká šance , že budoucnost bude světlejší .
Mnoho štěstí v sezoně 2010 a děkujeme za rozhovor.
Rozhovor vedl Jakub Janda (redaktor magazínu MVP)
Radek Procházka, dne 03. 03. 2010 | Diskuse (0)