Pavel Chadim (rozhovor pro magazín MVP s jeho redaktorem Jakubem Jandou)

Pavle, jak ses vlastně dostal k baseballu? Jaké byly Tvé začátky?

V roce 1987 na fotbalovém hřišti v Řečkovicích vedle paneláku, kde jsme bydleli, trénovali baseballisté z klubu TJ Slávia VŠZ Brno , ze kterých se postupně vyvinuli Draci. To byl první impuls a druhým , že na tzv. branný kurs na gymnáziu, kde  jsem studoval,  vzali spolužáci nějaké baseballové rukavice ze Skautu.    

Jak se Ti dařilo skloubit baseball se školou? Jak si později dokázal kombinovat lékařskou praxi s vrcholovým baseballem?

Nebylo a ani teď, kdy přibyla rodina ,  to není úplně jednoduché, ale je to otázka motivace a priorit. Baseball mi hodně dal a proto se snažím mu i něco vrátit. Zároveň je sport  dobrou relaxací ke stresu v práci.    

Jak ses vlastně dostal do Draků, jaký byl první impulz?

Bylo to jednoduché, vyšel jsem z domu J.. 

Jak vzpomínáš na svá léta v kádru dračího Áčka?

Pod vedením ambiciozního amerického trenéra Geoffa Samuelse jsme se naučili tvrdě trénovat a měli jsme štěstí , že jsme s Tomášem Ovesným , Michalem Břeněm a Arnoštem Nesńalem vytvořili jádro, které si rozumělo i mimo hřiště. A kolem nás se vystřídalo mnoho českých i zahraničních hvězd.     

Podělil by ses s námi o svůj nejlepší baseballový zážitek?

Největším zážitkem byl zisk třetího místa na Poháru mistrů evropských zemí v Barceloně. Odpal Tomáše Přibyla v závěru utkání proti domácím Viladecans a následný závěrečný ceremoniál – rej masek s ohňostrojem byl nezapomenutelný. 

Během Tvých vrcholných let jsi byl oporou českého národního týmu. Na co z té doby nejraději vzpomínáš?

Bylo toho hodně- postup z B do A skupiny ME , první vítězné finále na PBW proti americkému týmu pod vedením Stana Lukatiche, těsná prohra s favoritem turnaje Itálií 5:6 ve skupině na ME a pro mě osobně , když jsem na turnaji v Austrálii získal cenu MVP a při svém reprezentačním loučení na  ME 2001 v Německu cenu za nejvíce RBI na turnaji plném amerických Italů a Řeků.   

Charakterizuj tehdejší Draky pěti slovy.

Síla, vůla, dřina,touha, radost.

Kde vidíš základ patnáctileté dominance Draků?

Igor Kratochvíl, Geoff Samuels a my tři mušketýři .

Tři roky jsi působil u reprezentace žáků (do 12 let). Během těchto let jsi byl nebývale úspěšný – dvakrát zlato, jednou stříbro z ME. Jaké vzpomínky Ti to evokuje?

Je radost pracovat s mladými bojovnými kluky a potom je sledovat jak jsou úspěšní v dalších letech. Pocit při  zisku historicky první zlaté medaile pro Českou republiku v Moskvě byl neuvěřitelný – moc lidí nevědělo jestli se má smát nebo brečet.

V dnešní době si mnoho lidí myslí, že je reprezentace do dvanácti let jen vyhazováním peněz – většina hráčů stejně u vrcholového baseballu nezůstane. Jaký je Tvůj názor?

Odpovím fakty – ze dvou žákovských týmů , které prošly žákovským reprezentačním programem a získaly titul mistrů Evropy v Moskvě a v Trnavě je jich , v  jejich současných 19 a 18 letech, přes 10 nyní v širším výběru reprezentace do 21 let a to není málo (  4 z nich dokonce hráli  profesionální baseball) . A druhým faktem je , že příspěvek rodičů na program v této věkové kategorii bývá podstatný,   náklady pro asociaci nepřesahují  výrazně 100 tisíc na rok, a díky práci našeho předsedy na evropské úrovni  se daří hodně turnajů ME organizovat u nás , což zvyšuje povědomí o baseballu a  získává  finanční prostředky i z jiných zdrojů.          

Po žácích jsi převzal reprezentaci osmnáctiletých, s většinou svých tehdejších hráčů ses donedávna potkával v Extralize. Jaký to byl pocit? Jak bys charakterizoval tuto generaci, kterou nyní vedeš v národním týmu do 21 let? Jaké máš s nynější jednadvacítkou cíle?

Bavilo mě sledovat kluky jak se prosazují v mužských soutěžích a fandil jsem jim . Současný tým je talentovaný , má chuť hrát , ale ještě musí zapracovat na tom být ochoten se jako tým  pro výhru pro svou zemi obětovat. Chtěli bychom v domácím prostředí v Brně získat medaili. 

 V sezoně 2009 jsi vedl národní tým do 21 let. Jak bys hodnotil své působení?

Mé hodnocení musí dělat jiní. Mými hlavními pocity z turnaje byla hrdost jak na postup ze základní skupiny  (  po roce oplacení porážky Rusům a nejlepšímu nadhazovači Lobanovovi),   tak na hru  v semifinále  s Italy ( na výhru možná stačil o  metr delší odpal)    a pak samozřejmě  pocit zklamání , jak jsme si nechali proklouznout bronzovou medaili mezi prsty v předposlední směně v zápase s Němci.     

V kuloárech se šušká, že by si byl v budoucnu ideálním kandidátem na post trenéra mužské reprezentace. Jak se na tuto alternativu díváš?

Před pár lety jsem měl sen vyhrát s  národním týmem Olympiádu v roce 2020 v Praze. Ale pak Praha nevyhrála pořadatelství her a  baseball má potíže  dostat se zpátky do rozpisu soutěží. Tak raději už nic neplánuji.       

Jak bys v několika větách zhodnotil momentální stav českého baseballu?

Já se na český baseball dívám mnoha úhly. Výrazně jsme zkvalitnili baseballové podhoubí  – téměř jsme zdvojnásobili  za poslední 4 roky počet registrovaných členů , v T-ballových  soutěžích hraje přes  50 týmů ( před osmi lety žádná T ballová soutěž neexistovala..).  Dalším ohromným plusem je počet kvalitních hřišť a stadionů ( vždyť jsme schopni organizovat vrcholné evropské,  někde dokonce  i světové, turnaje téměř v 10 místech ). Za poslední 4 roky dostalo nabídku či podepsalo smlouvu s profesionálním baseballem  10 hráčů ( spolu s Holandskem a Itálií nejvyšší počet).  Trochu smutnější pohled  je na dramatičnost nejvyšší soutěže. Jakoby se většině  klubů nedařilo pro dlouhodobou úspěšnost v lize  kvalitně  zajistit její  tři  základní  pilíře -  hráče, finance a mládež . Ale postupem klubu Kotlářky Praha věřím i tady ve zlepšení.     

Mohl by si srovnat úroveň Extraligy dnes a za dob Tvé největší slávy? Jaký vidíš vývoj?

Úroveň extraligy je rok od roku vyšší, poznal jsem to i jako hráč loňský rok. Nadhozy jsou průměrně rychlejší , přesnější. Hráči talentovanější. Přesto by úroveň mohla být daleko vyšší – srovnatelná i  s německou či španělskou ligou.   Bude-li více  klubů, které budou mít motivaci budovat vítězné týmy stejně jako to dělají současní nováčci extraligy – Kotlářka    a Hroši, je velká šance , že budoucnost bude světlejší .    

Mnoho štěstí v sezoně 2010 a děkujeme za rozhovor.

Rozhovor vedl Jakub Janda (redaktor magazínu MVP)

Radek Procházka, dne 03. 03. 2010